Šest východisek

Těchto šest základních východisek vytváří základní rámec prostoru, na který se filozofie Principů života® zaměřuje a ve kterém funguje.

Nehody nejsou náhody, protože každý je svého štěstí strůjcem.
Kdyby každá nehoda byla dílem naprosté náhody, musel by i život sám být zcela náhodný. Život je však zcela prokazatelně spojen se složitou naprosto dokonale fungující strukturou, která by vůbec nemohla držet pohromadě, kdyby dění života mohlo být řízeno náhodami. Vycházíme proto z toho, že vše je výsledkem univerzálně platného řádu a vše má svou příčinu a následek – včetně nehod, nemocí  a jiných událostí. Svůj život si tvoříme sami tím, jak se zapojujeme do řetězce příčinných souvislostí, ale protože si těchto souvislostí nejsme vždy dostatečně vědomi, míváme pocit, že leccos se stalo samo bez našeho přičinění řízením náhod či osudu. Čím více souvislostí člověk zná, tím je moudřejší a tím více je pánem svého osudu.

Objevení chyby je vylepšením vlastního obrazu světa.
Představa pevného fungujícího řádu, podle kterého se vše v našem životě řídí, by mohla vést k pocitu, že bychom tento řád už měli znát, že bychom ho měli dodržovat a že za jeho nedodržení budeme potrestáni. Taková představa může vést k chronickému strachu z chyby, který člověka v jeho žití zcela paralyzuje. Člověk pak není pánem svého života, protože jeho skutečným pánem je pomyslný soudce trestající chyby. My jsme však přesvědčení, že cílem a smyslem života není univerzální řád dodržovat, ale objevovat. Představme si, že nevíme, že hlavou zeď neprorazíme. Bušíme-li hlavou do zdi, bude nás hlava bolet. Nelze však říct, že by nás tak zeď trestala. Bolest hlavy je výsledkem příčinné souvislosti, která až dosud v našem obrazu světa chyběla, a pokud jí objevíme a přestaneme hlavou tlouct do zdi, bolest zmizí a náš obraz světa bude zase o kousek lepší. Moudrý je tedy ten, kdo se snaží najít všechny chyby ve svém obrazu světa, protože tak se stává pánem svého života.

Každý je nepostradatelný, jen musí přijít na to, kdy a kde.
Mnozí nejsou pány svého života, protože žijí v zajetí pocitu, že nejsou potřební, že jsou bezvýznamní či že si své místo na slunci musí tvrdě zasloužit. My jsme však přesvědčeni, že každý je součástí vesmíru (či alespoň planety) a pouhý fakt, že existuje, znamená, že zde má svoje místo, které patří právě jemu a na kterém je nepostradatelný. Jenomže nebývá jednoduché zjistit, kde je toto jedinečné místo, na kterém je člověk nezastupitelný. Moudrý je ten, kdo toto místo nehledá v potvrzeních druhých, ale ve svém vlastním nitru, protože tam leží skrytý potenciál. Komu se podaří tento potenciál nalézt a plně využít, ten je pánem svého života, protože ten má v životě své místo.

Plný potenciál člověka je možné dosáhnout jen spoluprací muže a ženy.
Mnozí nejsou pány svého života, protože se snaží být celým člověkem, i když jsou pouze muž nebo pouze žena. Ti pak mají pocit, že jim vládne opačné pohlaví, protože jeho kvalit nikdy nejsou schopní dosáhnout. Moudrý je ten, kdo ví, že rovnoprávnost není stejnost. Rovnocennost muže a ženy spočívá v tom, že každý je nepostradatelný i když má každý jiný potenciál a je tedy nepřekonatelný někde jinde. Pánem svého života je pak ten, kdo ve všech vztazích dělá to, co mu jde nejlépe a nesnaží se dokázat, že zvládne i to, na co není stavěný.

Každý člověk vždy dělá to, co ze svého úhlu pohledu považuje za nejlepší.
Nemůže být pánem svého života ten, kdo si myslí, že svět je plný nepřátel, kteří jsou proti němu. My si myslíme, že každý člověk vždy dělá to, co ze svého hlediska považuje za nejlepší. Problém však může spočívat v tom, že toto hledisko je velmi, velmi omezené. Moudrý ví, že zlo je výsledkem omezenosti a neznalosti, a proto miluje moudrost, protože ta je cestou k vítězství nad zlem.

Žít znamená měnit se.
Základem života je schopnost reagovat na podněty okolí. Nežije ten, kdo se snaží zůstat stále stejný. Moudrý ví, že časy se mění a s nimi se mění i hlediska a stanoviska. Je tak pánem svého života, protože mu nic nebrání vyjádřit sebe sama v každém okamžiku svého života, neboť ví, že co vypadá jako pravda dnes, nemusí jako pravda vypadat zítra. Je mu tedy jasné, že má smysl svoji pravdu vyjádřit, ale není důvod za ni bojovat, protože ji nakonec stejně odnese proud řeky života.