MUDr.Marie Mrvová

S  filozofií Principy Života jsem se setkala poprvé před 5 roky  při individuální konzultaci u tekajenky Zdenky Pižlové . Vypravila  jsem se za ní na doporučení kamarádky,protože  jsem tehdy měla  pocit, že dělám v životě něco zásadně špatně a nebyla jsem schopná najít,co to vlastně je.

Zvenku mohl můj život v té době vypadat docela úžasně.Měla jsem práci,po které jsem toužila od dětství  , hodného manžela,dvě zdravé děti,babičky a dědečky ochotné pomáhat, přátele kolem sebe.Přesto jsem se cítila čím dál častěji nespokojená ,hlavně sama se sebou.Vyčítala jsem si chyby,které jsem udělala v minulosti a měla strach z těch budoucích,takže jsem měla často problém se rozhodnout.Bolestivě jsem vnímala svojí nedokonalost,poměřovala se  s ostatními,s kamarádkami,cítila se někdy jako mistr světa,ale častěji v nějakém směru neschopná.Někdy jsem  se dokonce nachytala,jak mám radost z neúspěchu druhého a pak se zase trápila tím,jaká jsem hrozná...Trápila mě nemoc mojí mámy a to, že ač doktorka, jí neumím pomoct .Taky  jsem měla strach,že budu mít v budoucnosti stejné potíže,protože jsem cítila,že nějak „jedu v jejích kolejích“ a nevěděla jak to změnit.Spoustu energie jsem plýtvala na to,abych vypadala jako ta spokojená,veselá,příjemná paní doktorka,kamarádka,maminka,i když jsem se tak  necítila.

Chtěla jsem to změnit. Četla jsem spousty chytrých knih,Coelha,Ruize,Plzáka,bibli,Dalajlámu,spoustu dalších a hledala recept na šťastný, spokojený život. Byla jsem i u psychologa,u astrologa,na rodinných konstelacích - jako ta slepička pro vodu v pohádce.Krátké  nadšení vždycky vystřídalo vystřízlivění.Snažila jsem se dodržovat moudré rady,ale návody na šťastný život buď v mém životě nefungovaly vůbec,nebo jen chvilku.

Když jsem začala studovat Principy Života, nekonal se žádný zázrak,ale díky nim jsem konečně pochopila,že žádný univerzální návod neexistuje .Že svůj život si skutečně tvořím sama a jen já sama se můžu a musím rozhodnout,jak ho prožiju.Na seminářích jsem se naučila  rozpoznávat ve svém přístupu k životu mechanismy,které mě dostávají do těch situací,které se mi nelíbí a hlavně to,jak se jich zbavit a nahradit je novými,funkčními.Naučila jsem se využívat  svoje pocity,důvěřovat jim při rozhodování .Cítím se mnohem spokojenější a i když za těch  5 posledních let se svět kolem nestal lepší,už  mě neochromuje strach z budoucnosti.Žádnou lepší filozofii neznám.

Zkušenosti, které jsem získala při studiu Principů denně  využívám i v ambulanci při práci s klienty rehabilitačního oddělení v Benešově,kde pracuji jako primářka. Zabývám se hlavně pacienty,kteří mají potíže s pohybovým aparátem.Každodenně se mi i zde potvrzuje,jak zásadní změna může nastat v potížích,pokud se mým pacientům podaří změnit jejich přístup k životu – třeba jen to,že jsou ochotni  zkusit něco dělat jinak,než byli léta zvyklí,nebo změnit na něco svůj názor.Rozhodující  vliv na vývoj obtíží totiž mívají často okolnosti,o kterých se v odborných knihách mluví jen okrajově.Třeba to, jaký má člověk vztah ke svojí práci,co očekává  od budoucnosti,jestli je ochotný vnímat svoje tělo a respektovat jeho potřeby,jestli věří tomu,že bolesti zad má vlastně každý,nebo že stárnutí s sebou nezbytně přináší zhoršení zdravotního stavu,jestli se považuje za smolaře atd.Podle mých zkušeností  právě tyto postoje  pak často rozhodují,jestli například člověk s výhřezem ploténky bude bez omezení pracovat a sportovat nebo třeba skončí po operaci v invalidním důchodu.

Semináře Principů života vyučuji v Poříčí nad Sázavou a v Benešově u Prahy .Ráda bych pracovala se  studenty, kteří mají nějaký vztah k tématu zdraví,ať už mají sami zdravotní problém nebo je otázka zdraví  třeba jen zajímá.