Zdenka Pižlová

Přestože jsem ve svém životě měla spoustu důvodů ke spokojenosti (už v 15 letech jsem stála na vlastních nohou, později jsem se vdala, narodily se nám dvě děti – dcera a syn) stále jsem byla nespokojená, ani jsem pořádně nevěděla, proč. A pořád jsem si říkala: „Mám spokojený vztah, děti, zaměstnání, kde se realizuji. A to je všechno?“ Navenek mi nic nechybělo, připadalo mi ale, že můj život nemá šťávu. A představovala jsem si, jaký by mohl být, kdyby… Prošla jsem etapou různého hledání, ale ke spokojenosti jsem nedošla. Dokud jsem neobjevila praktickou sebezkušenostní filozofii PŽ.
Můj život konečně získal směr a spád, jaký jsem vždy chtěla a potřebovala. Díky tomuto vzdělávacímu systému a mnoha důležitým informacím ohledně vztahů, vlastní jedinečnosti, dosahování cílů, likvidování zajetých a nefunkčních vzorců chování v různých situacích jsem začala objevovat, kdo jsem a kdo nejsem, co umím (mnohdy bych to do sebe ani neřekla) a co naopak nedokážu. Do života jsem získala životodárný rozměr, který mi tolik chyběl, a situace, jež mi často připadaly beze smyslu a neřešitelné, najednou smysl i řešení získaly.

Hodně důležité jsou pro mě vztahy s mými blízkými. Dokázala jsem se díky nim radovat, ale i pořádně trápit. Vztahy v životě člověka mohou být silným zdrojem radosti a spokojenosti, ale to s nimi potřebujeme funkčně zacházet. A tady je často kámen úrazu, protože co může být pro někoho funkční, může být zase pro jiného důvod, proč jeho vztah ztroskotá. A navíc to každý myslí přece tak dobře…
Z vlastní zkušenosti vím, že naprostým základem, na kterém funkční vztahy stojí,  je vztah, který má člověk sám k sobě. Pokud si tento vztah nedá do pořádku, často si sebe nedokáže vážit, protože nevidí důvod, proč by měl. Nedokáže se k sobě chovat s úctou, láskou a pochopením (v podstatě se nemá rád), těžko pak dokáže být celkově úspěšný ve svém životě, a už vůbec ne spokojený, či dokonce šťastný. Možná to zvládne v jedné oblasti života – buď v práci, nebo v  rodině, ale nedaří se mu celý svůj život propojit a vyvážit tak, aby mu v něm nic podstatného nechybělo.

Rozhodli jsme se „žít pod jednou střechou“ vícegeneračně, protože nám jde o to, aby naše rodinné vztahy (partnerské, rodičovské, sourozenecké) fungovaly tak, jak to rozhodně není běžné. Aby byly pořád živé, bez ohledu na věk. Využíváme zkušenosti a informace generace starší i mladší, a vzájemně se tak podporujeme a pozitivně ovlivňujeme. Naše vztahy stojí na obyčejných, ale důležitých věcech: na blízkosti, důvěře a pocitu bezpečí. S manželm Václavem, rovněž tekajenem a s dcerou Johankou, taky tekajenkou, máme navíc možnost toto mezigenerační téma prožívat a tak zkoumat na vlastní kůži jak spolužitím rodin, tak i profesně. Podporuje nás v tom i to, že stejně tak zeť Marek  i syn Václav, jsou taky  absolventi tohoto vzdělávacího systému.
Díky praktickému uplatňování informací PŽ zažívám rozdíl mezi tím, když se k věcem a situacím postavím aktivně namísto pasivně. A právě v tom moc ráda podporuji studenty na seminářích, kde mají možnost objevovat a zpracovávat informace o sobě. Díky tomu pak vidí nové a širší souvislosti vzhledem ke svému životu.

Formou osobní konzultace nabízím zájemcům možnost podívat se na jejich aktuální situaci (problém) ještě jinak, než se dívali doposud. Mohou se tak lépe zorientovat v tom, kde se nacházejí a proč, a zahlédnout tak díky těmto souvislostem své vlastní nové řešení této situace.

Některé konzultace, semináře a workshopy dělám též spolu se svým manželem Václavem P.