Mgr. Anita Michajluková

Vystudovala jsem psychologii, ale už na škole mě neuspokojovalo jen to, co jsme se učili v rámci výuky, ale hledala jsem další informace a sbírala zkušenosti – absolvovala jsem výcvik ve skupinové psychoterapii a různé  dalších semináře a kurzy  zaměřené na různé psychologické metody a přístupy, hledala jsem různé možnosti, jak lze pracovat s klientem.  Již od střední školy jsem dobrovolnicky pracovala v neziskové organizaci Prázdninová škola Lipnice, kde pro mě byla nejpřínosnější zkušenost spolupráce  v týmu při přípravě  různých zážitkových kurzů a programů. Důležité bylo hlavně to, že jsme v přípravném týmu pracovali na vzájemných vztazích - čím více jsme byli sladěni a měli funkční a „vyříkané“ vztahy mezi sebou, tím úspěšnější kurz jsme dokázali zrealizovat. Ve zmíněné Prázdninové škole jsem se potkala s autorkou Principů života paní Helenou Vertelmanovou (byla jsem několikrát členem jejího týmu)  a stejně jako dnes i tenkrát mi byla ohromnou inspirací a někým, kdo mi ukazoval, co všechno je možné a co všechno lze, pokud jsem ochotná se měnit  a reagovat tak, jak je potřeba. A jak moc důležité, možná to nejdůležitější, jsou vztahy a jak velký vliv na ně má to, jak se chovám a co dělám. A že když svoje chování a postoj změním, může dojít je zcela zásadním změnám k lepšímu. Asi nejvýrazněji  jsem si  to vyzkoušela a ověřil ve vztahu se synem – po šesti letech našeho „výchovného působení“  jsme měli dítě, které bylo protivné, ukřičené, neustále špatně naladěné, bez života, které všechny kolem otravovalo svou přítomností – často děti kolem bil, nahlas křičel,  dopělo to tak daleko, že  naši známí už s námi nechtěli nikam jezdit – protože neměli chuť být s otravným Albertem. Já sama, ač psycholožka,  jsem si s ním nevěděla rady – chtěla jsem přece být hodná máma i tak jsem se k němu chovala a očekávala jsem, že budu mít hodné dítě. To, že Albert svým chováním reaguje na moje jednání a postoj, jsem už věděla dlouho a intenzivně jsem několik let hledala, co potřebuju změnit. Až  díky zpětné vazbě na absolventském semináři Principů života, kde jsme byli spolu se synem,  jsem pochopila, jak s Albertem funguju a v čem je problém a co tak potřebuju změnit - a to právě představu, že když budu hodná, budu mít hodné dítě, že takhle by se správná matky měla ke svému dítěti chovat. Jenže tahle představa se neslučovala s tím, co bylo opravdu potřeba – být na něj i  přísná, nekompromisní, zakřičet, výrazně a jednoznačně nastavit hranice.  Prostě tím, že sama sebe omezím jen na „hodnou mámu“ škrtnu všechny své ostatní projevy a tak velmi omezím své možnosti, jak jednat. A on mojí „hodnou matku“ pak vyvažuje „zlobivým  dítětem“. A tím, že nenastavuju jednoznačně hranice mu dávám zkreslenou představu o jeho možnostech a tak ho vlastně matu a neumožňuju mu fungovat ve vztazích. Díky pochopení tohoto mechanismu a důslednému jednání „v celém svém rejstříku“, jsme spolu s manželem dosáhly zcela zásadní proměny v chování syna, se kterým už život není jen otravný. Když jsem se nedávno vrátila domů po třech dnech ze semináře a mohla tak vidět syna trochu z odstupu, tak jsem si uvědomila, že doma už nemáme protivné, neustále bručící a znechucené dítě, ale kluka, který má i radostnou náladu a troufám si říct, že vypadá i šťastně. Ale aby tomu tak bylo, musím na tom pracovat pořád.
Mám zkušenosti  s výukou angličtiny - věnovala jsem se výuce v podobě intenzivních kurzů zaměřených na změnu postoje k učení a  odbourání stresu a obav z mluvení. Na kurzech jsme využívali zážitkové učení.
Manžel je též absolventem Principů života, kromě syna máme ještě tříletou  dceru.
V současnosti připravuji v Kladně při Montessori mateřské škole projekt rodinného centra  pro rodiče a děti předškolkového a školkového věku, součástí bude  poradenství zaměřené na  vztahy rodičů a dětí. Poskytuji individuální konzultace. Semináře učím, pokud se sejde skupina zájemců, seminář může být  v Kladně nebo Praze.