Mgr. Johana Mikešová
Jmenuji se Johana Mikešová, je mi třicet sedm let, jsem vdaná a mám tři děti (7, 5 a 3 roky). Momentálně jsem na rodičovské dovolené, ovšem kromě rodičovství mi to nedá, abych nedělala i něco jiného. Jakožto vystudovaná žurnalistka pracuji v nakladatelství jako externí redaktorka, kromě toho mám vlastní e-shop a věnuji se organizování svateb a svatebnímu koučinku, což je směr, který mě momentálně zajímá ze všech nejvíc. Takový postupně se plnící sen.
Právě to plnění si vlastních snů je jedna z nejdůležitějších věcí, které mi dalo a stále dává studium filozofie Principy života. Nevím, zda bych se kdy odvážila investovat do věcí, které mě lákají, ale třeba v nich na začátku nemám žádnou zkušenost. Protože to už tak bohužel bývá, že si lidé své sny rozmlouvají a odkládají je na „až někdy“. Jenže to je kdy? Až bude čas, až bude vhodná příležitost, až to budu umět, až, až, až… Sama sebe, své studenty i své blízké podporuji v tom, že jde o to dodat si odvahy a nebát se rizika, protože ono stojí za to riskovat, když jde člověk za něčím, po čem touží.
Poprvé jsem se s filozofií PŽ setkala v šestnácti letech, studovat jsem začala v osmnácti a dnes si už vůbec neumím představit, že bych se snad spokojila s něčím míň. Můj život bez PŽ by rozhodně nevypadal tak, jak vypadá dnes. Já jsem vždycky chtěla od života víc, nestačilo mi jen být „normální“. Chtěla jsem kvalitní vztahy, práci, která mě bude bavit a naplňovat, rodinu postavenou na stabilních základech, manžela, s kterým se naše společná léta nepromění v nudný stereotyp, ale s nímž mě to bude bavit fakt celý život. To, co jsem pochopila, je, že všechny tyto věci mít můžu, ale zadarmo to není. Nespadne mi to jen tak do klína, potřebuji se dnes a denně zabývat tím, jak se cítím, dělat to nejlepší, co mohu, nespoléhat na to, že se o mně někdo postará a už vůbec nechtít po ostatních, aby mi plnili mé představy.
Díky PŽ jsem získala obrovskou volnost a možnost volby. Je snadné a obvyklé svazovat se pravidly, vlastními či cizími očekáváními, tím, co se má a nemá správně dělat. Být to tak ale nemusí. Když člověk začne postupně rozplétat pomyslné klubko svých přesvědčení a vnitřních pravidel, jež ho blokují v tom, aby žil svůj život podle sebe, postupně si může ušít svůj život opravdu na míru. A v tom podporuji sama sebe, studenty na seminářích, nastávající novomanžele i svou rodinu a přátele.