Naše metoda
Principech života se mnoho lidí dozvídá od někoho, kdo tuto filosofii sám studuje a kdo má zkušenost, že v průběhu studia došlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu, vymizení psychických poruch, urovnání potíží ve vztazích, zlepšení finanční či pracovní situace nebo nějaké jiné oblasti jeho života. Lidé se pak často ptají, na čem stojí používaná metoda a jaké problémy lze s její pomocí odstranit. Naše metoda je však velmi specifická v tom, že neexistuje a že vůbec žádné řešení nezaručuje.
Principy života jsou školou "praktické sebezkušenostní filozofie". Tímto spojením se snažíme vrátit k modelu antických filosofických škol, ve kterých se tehdejší filosofové snažili nejen dobrat k teoretické představě o řádu světa a smyslu lidského života ale zároveň se snažili podle svého přesvědčení žít a svým vlastním životem prakticky ověřovat správnost své představy. Na své vlastní praktické zkušenosti pak dále stavěli svojí teorii, kterou následně opět prověřovali vlastním životem. V období středověku získala monopol na veškerou praktickou filosofii církev, která prosadila církevní dogmata, jejichž kritiku trestala jako kacířství. Filosofické školy antického typu tak zcela vymizely.
Mluví-li se v dnešní době o filosofii, lidé si zpravidla představí buď studium antických autorů nebo teoretické úvahy, které nemají pro praktický život žádný zvláštní význam. Jestliže tedy někdo mluví o zlepšení v praktickém životě, nedovedou si představit, že by příčinou tohoto zlepšení nebyla nějaká metoda, a proto se tuto metodu snaží najít. Ovšem jediným, co by se v Principech života dalo nějak přirovnat k metodě, je filosofický rozhovor, kterému říkáme pojednání a jehož pravidla jsou vysvětlena v kapitole o základním výcvik.
Pravidla pojednání jsou velmi jednoduchá a na první pohled mohou vypadat jako naprosto banální, ale při skutečně důsledné aplikaci a postupném tréninku umožňují studentům ve spojení s obsahem seminářů rozvinout vysokou schopnost sebereflexe. Studenti si během seminářů navyknou monitorovat své myšlenky, pocity, gesta a i takové drobnosti jako změna intonace hlasu. Zároveň se naučí o těchto projevech přemýšlet a analyzovat je a tak jsou postupně stále více schopni prostřednictvím těchto signálů sledovat a kontrolovat nejen to, co se děje v jejich vědomí, ale i to, co do jejich vědomě řízeného jednání proniká z podvědomí. Postupně sami sobě lépe a lépe rozumějí, vyznají se ve svých emocích a vědí, jak s nimi zacházet, urovnávají si v sobě různé protichůdné představy, uvědomují si své motivace, objevují svůj jedinečný potenciál, stávají se vyrovnanějšími, lépe se v sobě i svém životě orientují a snáze a správněji se rozhodují. To pak dále vede k tomu, že roste jejich sebedůvěra, přesvědčení, že jejich život má smysl, i jistota, že o tom, kudy a jak se jejich život bude ubírat, mohou rozhodovat sami.
Úspěch "naší metody" tedy spočívá v tom, že lidem žádnou metodu řešení jejich problémů nenabízíme, že za ně žádné problémy neřešíme, ale že jim nabízíme podmínky, které jim mohou pomoci najít způsob, jak se se svými problémy, ať už jsou jakékoli, vypořádat vlastními silami. Ovšem protože žádnou metodu nenabízíme, nemůžeme zároveň zaručit její úspěšnost. Pokud by tedy někdo doufal, že mu můžeme poskytnout něco, co by mohlo jeho problémy se zárukou vyřešit, musíme ho zklamat, protože zaručené řešení problémů nenabízíme.