Irena Mikešová
Narodila jsem se v roce 1963, v Jablonci nad Nisou. Vyrůstala jsem v dvoujazyčném prostředí, ale svou dvoujazyčnost jsem vnímala spíš jako nějaký handicap než výhodu. Nebylo to však to jediné, co se mi nezdálo v pořádku. Už od dětství mi vrtalo hlavou, proč někteří lidé jsou zdraví a jiní ne. Říkala jsem si, že přeci musí existovat nějaká cesta k zachování trvalého zdraví.
Že to není žádná samozřejmost, jsem viděla na potížích své maminky, ale brzy i na svých vlastních. Od puberty jsem se potýkala s bolestmi zad, se kterými jsem si nevěděla rady a navíc jsem se dopracovala k nadváze, která naprosto knokautovala mé sebevědomí. Pořád jsem ale věřila, že musí existovat nějaká cesta k tomu, aby moje tělo dobře fungovalo a já mohla prožít spokojený a naplněný život.
Rozhodla jsem se něco se sebou začít dělat. Ve svých 22 letech jsem zhubla víc než 20 kg a má perspektiva, ze které jsem se do té doby na svět, a hlavně sama na sebe dívala, se tím hodně změnila. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsem na vlastní kůži zakusila, že svým rozhodnutím a následnými kroky, můžu zásadně ovlivnit směr svého života.
Našla jsem si partnera, svého současného muže a brzy na to jsme spolu založili rodinu. Narodili se nám dva kluci a zdálo se, že všechno už by mohlo být v pořádku. Jen mé bolesti zad byly v té době už nesnesitelné. V té době jsem ještě netušila, jak moc mé zdraví souvisí s tím, jak se na svět dívám, jak funguji, jak ochotná jsem komunikovat o tom, co se ve mě odehrává, jak otevřená jsem vůči odlišným názorům svého okolí. Co jsem ale věděla naprosto jistě, bylo to, že se jen tak nesmířím s tím, že bych svou bolest řešila tím, že budu jíst léky na utlumení bolesti.
Začala jsem proto hledat řešení v různých alternativních metodách a meditacích a různých duchovních naukách. V každé z nich jsem našla zajímavé střípky a od bolesti se mi výrazně ulevilo. Začala jsem se o tyto své zkušenosti dělit a od roku 1995 jsem začala pracovat s klienty v poradně a se studenty na seminářích. V té době jsem byla přesvědčená, že už nic lepšího nemohu potkat.
Když jsem však slyšela mluvit Helenu Vertelmanovou, autorku filozofie Principy života, o tom, jak se na svět dívá, měla jsem pocit, že to, co slyším, jako by mi z duše mluvilo. Pustila jsem se do studia, protože jsem cítila, že v tomto směru mi rezonuje něco, co jsem už od dětství hledala. Vrhla jsem se do studia a později začla sama tuto filozofii vyučovat. Zkoumání souvislostí způsobem, který tato filozofie nabízí, mi je blízký a připadá mi velice smysluplný. To je pravděpodobně i důvod, proč mě moje práce pořád tak baví.
Nejvíc mě zajímá odhalování zákonitostí ve vztazích, hledání a přicházení na to, co je třeba změnit ve vlastním postoji, aby mohla následně nastat proměna i ve vztazích. Ze své vlastní zkušenosti vím, že je to jedno z klíčových témat, které člověku dokáže pořádně zamotat hlavu. Když ale nechybí ochota a odhodlání hledat, jak se věci mají, tak i ze zapeklitého bludiště lze postupně krok po kroku najít cestu ven a uspořádat si věci ke své vlastní spokojenosti.
Semináře, přednášky, i osobní konzultace nabízím v češtině i v němčině.